Nejvíce mě pobavilo, že autor o sobě v profilu píše, že je pravičákem tělem i duší a že volí svobodné. Větší kontrast s obsahem článku se dá vymyslet těžko. ¨

Jak už rady bylo poznamenáno, je dobrou cestou, jak se vyhnout kritice, nakupit nadkritické množství šíleností, které pak vyvracet je únavné.

Myslím, že každý, kdo po listopadu 89 vyjel na Západ, mohl srovnávat, kam jsme se za těch úspěšných 40 let dostali. A to srovnání bylo jednoznačné. Většinou nekonkurenceschopný průmysl, špinavé řeky, dusící se severní Čechy, "zdarma" lékařská péče, která proti té západní neměla šanci, škodovky, které tamtéž byly jen předmětem vtipů...

Na plnou zaměstnanost socík dojel, zhroutil by se tak jako tak, za každý mejdan se musí platit. Autor se může klidně dívat na všechny dva programy jako za komančů, na státních filmy reklamami přerušovány nejsou, může si koupit za pár kaček/Každý spousty filmů, které by dříve neměl šanci vidět. Nikdo ho nenutí kupovat si ojetinu na vysoký úrok. chce to opravdu jen trochu samostatnosti.

Opravdu jsem pravičák, ovšem s lítostí konstatuji, že pravice neexistuje. Ono vlastně není jasné, co je to pravice a levice, dnešní podání médií z toho dělá bramboračku. ODS zcela jistě není pravice, ČSSD jistě není levice. Svrbí mě pero, a něco o tom napíši. Já pod pojmem pravice vidím politiku "železné lady", což dnes neexistuje. Dnes neexistuje volný trh, nevyplatí se podnikání, vše je koupeno, opatentováno, zasmlouváno, hospodářská soutěž neexistuje, pokud máte něco dobrého, tak to monopolisti okamžitě koupí a buď zničí, nebo začlení do svých obchodních sfér. Kapitalizmus jako takový neexistuje, pohádky o kapitalizmu jsou bludy médií.

Vždy již bylo pro někoho lépe. Pro někoho dříve, pro jiného nyní, pro některé v obou případech, ale i naopak. Každý ,,něco nějak žil a zažil". O věku ani nemluvě. Co se bytů týká- např. v Praze, ,,státní" byty pro ,,státní zaměstnance", popř. ,,propůjčené byty" pro ,,jistou skupinu lidí". Celá sídliště! Dále ,,byt. družstva zaměstnanců"- vinkulace, svépomoc, půjčky- ne pro každého, pokud to někdo popírá, pak jedině proto, že ,,v tom jel". Náborové byty mimo Prahu do odvětví, kde na práci (!)nebyli lidi, úvazky i na 15 let(!), ač to bylo protiprávní, ze zákona na 10! A dále- kádrování, známosti, úplatky. Mohl bych pokračovat. Dtto i výstavba ,,vlastních rod. domků". Jinak námět na X blogů.

Co máte proti výstavbě vlastních rodinných domků? To je měli stavět pro cizí?

Člověk vždy něco ocení, až když o to přijde. Musel přijít kapitalismus, abychom ocenili jistotu práce za socialismu. Ale ani tehdy to nebyla selanka. Nebyla práce jako práce. Dobře placená práce byla většinou obsazená, především straníky a známými, ty horší pozice, kde se člověk nadřel a za pár korun, těch bylo opravdu dostatek.Pamatuji si, jak jsme si pak z takové mizerné práce dělali legraci průpovídkou: "jo co by za tu práci nezaměstnaní na západě dali". No nějak se k nám nehrnuli. Byt někdo dostal, jiný ne. Opět to bylo o známostech, případně práci v tom správném podniku. Vzpomínám na tu dobu v dobrém, protože jsem byl mladý a existenční problémy opravdu nebyly. Jak už tady mnozí diskutující napsali, nikdo neměl obavu mít děti, tohle se opravdu neřešilo. Listopad 89 jsem přivítal s nadšením, ale musím přiznat z dalšího vývoje jsem zklamaný. Opravdu jsem čekal přibližování životní úrovni západu, ne že tady budou západní ceny a východní mzdy.

no jo... jenomže v našich podnicích povětšinou dodnes není technologie která dnes je v západních podnicích.

o trhy na východě jsme přišli protože jednak měli našeho zboží plné sklady z dob RVHP ale hlavně proto že tam taky měli málo peněz a když už tak chtěli technologicky vyspělejší zboží z kterého neměli plné sklady...

prodávat na západ nešlo bez masivních investic do technologií... ovšem na ty stát peníze neměl.

A ruku na srdce... "západní" výroba byla už tehdy dostatečná aby pokryla potřeby celé planety... mohli by jsme "růst" maximálně na její úkor, a nějak jsme nebyli zrovna v pozici z které to šlo takovou bitvu vyhrát- západ své trhy nepustil.

Vaše očekávání bylo ve skrze naivně optimistické. Ovšem ruku na srdce- nic jiného po ekonomickém kolapsu SSSR východnímu bloku nezbývalo.

Pane Heřmánku, v něčem mát pravdu , ano život byl za socialismu jednoduší, zejména pro ty kteří o něm moc nepřemýšleli a žili jej jaksi ze dne na den. Ono toho  většině lidí ani moc jiného nezbývalo. O čem vlastně přemýšlet , práce byla daná a jistá , peníze sice malé ale jisté , postup v práci byl dán většinou na leta dopředu, takže opravdu zbývalo více času na zábavu , a pro ty kteří se zajímali i na kulturu , pro jiné na zahrádku a pod.   Prostě nebylo moc  řešit. Socialistická budoucnost sice nebyla tak skvělá jak ji líčila propaganda ale život jaksi plynul v klidu a pokoji. Všichni věděli co mohou či nemohou dělat a říkat a kdo držel hubu a krok, mohl v klidu přežívat. Ano uznávám, dnes je to pro mnohé šok, změna režimu přinesla možnost volby a nutnost přemýšlet co chci dosáhnout a co pro to mohu udělat  ale i riziko zda to co chci vyjde či nikoliv . Pro slabší povahy a nemyslící jedince pak i lákadla chtít se mít se hned jako na západě i za cenu půjček s dluhů atd.  ANO DNES JE TO SLOŽITĚJŠÍ  JE ZDE MOŽNOST VOLBY PROVÁZENA  NUTNOSTÍ PŘEMÝŠLET , JSOU ZDE I RIZIKA ŽE SE VŠE NEPODAŘÍ ALE JE ZDE I TO ZDALEKA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ : MOŽNOST SE DO NĚČEHO PUSTIT , MOŽNOST OVĚŘIT SI SVÉ SÍLŮ A SCHOPNOSTI , MOŽNOST SE O SVÉ BUDOUCNOSTI SVOBODNĚ ROZHODNOUT.  Schopní a cílevědomí to zvládnou, nebo alespoň zkusí, ti méně schopní  se pak poněkud vezou vlastně jako za socialismu  se spokojí s tím, že chodí do zaměstnání a že o nich rozhodují druzí , ale ani oni si ve své velké většině nežijí vůbec špatně . Vždyť životní úroveň je v Česku,  ( a to i dle statistik )  nejvyšší v historii.

Samozřejmě, v mnohém máte pravdu a chuť pustit se do podnikání byla dozajista veliká. V 90. letech kdo nepodnikal, ten jakoby nebyl.

Nicméně, to podnikání provedlo tvrdou selekci. Někdo zbohatl, ale těch není tak moc. Někdo dobře prosperuje a je spokojený. Někdo to ale musel zabalit. Šťastní jsou ti, kdo odešli bez dluhů a méně šťastní ti, kdo skončili s dluhy, mnohdy likvidačními.

Je to prostě jako jízda na kanoi. Na socialistickém "voleji" umí pádlovat vlastně každý, ale v peřejích soukromého podnikání, tam se ukáže, co v kom je.

Ten pesimismus je naprosto zcestný. Už jenom díky pokroku (v technologiích, medicíně...) se žije daleko lépe než dříve. Nemluvě o režimem pronásledovaných osobách. Dnes už si můžete svobodně zanadávat.

No vidíte, autor si zanadával a hned tady z něho dělají málem třídního nepřítele.

Pokud já mohu ze své praxe v tzv Normalizaci (prosím neplést si s celým odvětvím), tak, kdo alespoň trochu šikovně předstíral práci, nebyl systémem nijak perzekvován.

Problém nastal u mnohých s tím, že si protest proti režimu realizovali nechutí pracovat vůbec. Pak byl ovšem uplatněn zákon a tito lidé se dnes vydávají za politické vězně svědomí.

A peníze? Já nastupoval na 1.600,- hrubého (rok 1973, benzin za 2,40 Kčs) a v roce 1974 se můj plat vyhoupl na asi 2.200 (benzin za 4,30). Pak, po návratu z vojny jsem změnil zaměstnání a ve 27 letech vydělával 3.000,- hrubého, což nebyl žádný zázrak, ale vyjít se s tím dalo.

Ano, mám přibližně stejné zkušenosti.

Tady je takový odkaz, kde si to můžete porovnat: http://www.zakomunistu.cz/

Petr Staníček vytvořil amatérskou a zavádějící tabulku http://www.zakomunistu.cz , v níž srovnává vybrané ceny (především potravin) na základě tzv. středového platu r. 1989 a dnes. Upozornil na ni Rudolf Dobiáš, který dodává: "Na mladé a hloupé čtenáře ta tabulka bude mít velký vliv."

Tabulka je neprofesionální a manipulativní, protože v ní chybějí položky, které v dnešní době stojí daleko víc než za komunismu. V žádném případě není založena na reprezentativním ekonomickém košíku výdajů z tehdejší doby a dnes.

Tabulka vychází z tzv. středového platu platu, který byl údajně r. 1989 3000 Kč, dnes je údajně 21 000 Kč. Zcela ignoruje vývoj inflace v ČR v letech 1989-2012.

- See more at: http://www.blisty.cz/art/65715.html#sthash.BNpZwDtM.dpuf

Petr Staníček vytvořil amatérskou a zavádějící tabulku http://www.zakomunistu.cz , v níž srovnává vybrané ceny (především potravin) na základě tzv. středového platu r. 1989 a dnes. Upozornil na ni Rudolf Dobiáš, který dodává: "Na mladé a hloupé čtenáře ta tabulka bude mít velký vliv."

Tabulka je neprofesionální a manipulativní, protože v ní chybějí položky, které v dnešní době stojí daleko víc než za komunismu. V žádném případě není založena na reprezentativním ekonomickém košíku výdajů z tehdejší doby a dnes. Tabulka vychází z tzv. středového platu platu, který byl údajně r. 1989 3000 Kč, dnes je údajně 21 000 Kč. Zcela ignoruje vývoj inflace v ČR v letech 1989-2012. - See more at: http://www.blisty.cz/art/65715.html#sthash.BNpZwDtM.dpuf Hned za tím je i další odkaz.Hmm? http://www.blisty.cz/art/65715.html Petr Staníček vytvořil amatérskou a zavádějící tabulku http://www.zakomunistu.cz , v níž srovnává vybrané ceny (především potravin) na základě tzv. středového platu r. 1989 a dnes. Upozornil na ni Rudolf Dobiáš, který dodává: "Na mladé a hloupé čtenáře ta tabulka bude mít velký vliv." Tabulka je neprofesionální a manipulativní, protože v ní chybějí položky, které v dnešní době stojí daleko víc než za komunismu. V žádném případě není založena na

Mnozí (kteří to pamatují) vzpomínají na dobu "reálného socialismu" jako na časy jistoty, pořádku, svobody a konec konců i blahobytu (ve srovnání s tím, co tu máme). Dokonce jich přibývá. Nedivím se. Ještě jste mohl připomenout starobní důchody. Je dost možné, že naše děti nebudou vědět, co to bylo. Naproti tomu agitátoři nám zůstali (někteří bezohledně chválí vlastní ocas, u jiných se jedná o poruchu osobnosti: za komoušů by agitovali rudě).

Ano nebudou to vědět. (pokud se to nebude na školách vyučovat jako odstrašující případ toho kdy se nějaká skupina lidí pokusila držet něčeho co vzniklo v době kdy každý měl průměrně 4 děti (Bismarcův oblíbený argument že "lidi budou mít děti vždycky) a ty se daly ve 12 letech vyhnat na pole pracovat a tím si na sebe vydělali a ještě se tato jejich práce dala zdanit.

To že nějaký systém funguje 100 let (při prakticky lineární jednosměrné změně podmínek) vůbec nezaručuje že bude fungovat 101 let.

pane Balhare s Vaším hodnocení, se nemohu ztotožnit. Rozhodně nepodléhám tomu klišé, že život za socialismu byl něco strašného . Byl to život mého mládí, nebál jsem se práce a žil jsem jako většiny lidí od výplaty k výplatě . Nouzi jsme nikdy neměli ale  šetřit na jakékoliv věci vybavení domácnosti , nábytek, pračka , televize atd. byla poměrně fuška . Třeba automatická pračka to byly 3-4 měsíční platy , televize , lednička byla za 2 platy a pod. Byt mi nikdo nedal, zaplatil jsem za družstevní byt  10% zálohu a 21 let čekal až na mne dojde řada (a šetřit)  a celkem jsem musel zaplatit  za družstevní panelový byt 3+1   250.000 ( 20% hotově zbytek na půjčku) tedy celkem asi 80 měsíčních platů. Vydělat si něco mimo zaměstnání to vlastně nešlo o jakémkoli podnikání jsem si mohl nechat jen zdát. Ano všichni jsme měli jisté zaměstnání a jistý malý plat ( cca 2-3000) měsíčně . Takže to tedy žádný zázračný život nebyl ale vzpomínám na něj bez hořkosti či naříkání. Ale rok 1989 přinesl jednu velkou změnu . KDO CHTĚL A VĚŘIL SI ,MOHL SE PUSTIT DO PODNIKÁNÍ A PŘEVZÍT ODPVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT DO SVÝCH RUKOU .  A TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ MOHL JSEM K TOMU VYCHOVÁVAT I SVÉ DĚTI  KTEŘÍ NAVÍC MĚLI ŠANCI ZÍSKAT KVALITNÍ VZDĚLÁNÍ  A VRHNOUT SE DO PODNIKÁNÍ VE SVÝCH OBORECH . Ten kdo se , kdo něco umí a kdo se nebojí pracovat a do něčeho se pustit  ten se prostě neztratí. Pokud má navíc zdravou výchovu a ví, že když něco chce musí si na to nejprve vydělat a nebrat si žádné půjčky a  kdo navíc ví, že manželství a rodina jsou ty  nejdůležitější hodnoty  a umí si jich vážit, ten se prostě v životě neztratí.  S minulým režimem se to prostě nedá porovnat . Současný režim má pochopitelně i spoustu vad které mne zlobí například korupce a špatná výkonost státní zprávy ale to nejdůležitější , to   ŽE DAL LIDEM ŠANCI SE POSTAVIT NA VLASTNÍ NOHY  A DO NĚČEHO SE PUSTIT  , to  v mém hodnocení  zcela převažuje .

Naprosto souhlasím.

Byli jsme strojírenská velmoc,, ano byli.

To já nevím. Ono to i s tím strojírenstvím šlo tenkrát dost z kopce. Nebyl to sice úplný pád, ale ani hvězdný vrchol.